Povaha:

​

Tania je naprosto… mimo mísu. Doslova. Pokud byste na ni někde narazili, nejspíš byste se sami sebe ptali co za magora to vedle vás prošlo. Oděná jako kdyby pocházela ze středověku, který někdo modernizoval, na každé viditelné části těla minimálně pár šperků, v ruce svírající čerstvou kávu a výraz konstantně relaxovaný, až byste se zamysleli, co to z toho šálku kávy vlastně pije. K vaší smůle, díky tomu, že jí v žilách koluje krev Succub, bude vás tenhle magor s největší pravděpodobností přitahovat. Mimo však není jenom její vzhled, ale také její chování. Velice často byste ji mohli přistihnout, jak se baví sama se sebou, rukama mává ze stran do stran a celkově když se s ní bavíte, je to, jako kdyby vás ani neviděla. Pokud patříte mezi ty naivní nebo příliš optimistické typy, můžete to svést na to, že se nejspíše jedná o velkého snílka, který je jenom ztracený v životě. Jestli jste ale cynici nebo příliš bojácní, nejspíš ji obejdete obloukem a nepromluvíte s ní ani slovo i přestože vás přitahuje. Ale kdo ví. Třeba budete stejní blázni a půjdete k ní tak či onak i přes ten zářivý, obrovský, červený maják, který vám bude opakovaně houkat v hlavě: „NEBEZPEČÍ!“

​

Ona vám ale nikdy nevysvětlí, proč je taková, jaká je a to i kdybyste byli jejími nejbližšími přáteli. Chrání se tak před tím, aby ji nikdo neprohlásil za skutečného blázna. Ona totiž přece není blázen! Je jen prokletá. Prokletá tou zatracenou kletbou, ztracenou někde v dávné historii. Tania totiž od svých 15, nebo-li od té doby, co její Succubi já vyšlo na povrch, trpí neviditelnou společností v podobě hlasu svého démonního já. K její smůle však tento hlas přejal nejen hlas jejího dávno zesnulého manžela, ale také jeho podobu, v které se jí zjevuje pokaždé, když je byť jen trošku vykolejená ze svého typického klidu. Našeptává jí, irituje ji, přikládá oheň do kotle kdykoliv zuří. Snaží se jí ovládnout a přebrat tak kontrolu nad jejím celým životem.

​

Proto, ačkoliv se Tania zdá na první pohled zdopovaná sedativy, jedná se ve skutečnosti o něco, v co se vytrénovala za mnoho let svého života a dovedla to k takové dokonalosti, aby měla hlas ve své hlavě téměř pod kontrolou. Nenechává se ovládat negativními myšlenkami, drží si co nejvíc ty pozitivní. Hněv se rychle snaží zahnat krátkou meditací nebo čarodějnickými rituály, které se stali její zálibou. S tím, jak dlouho se ale nachází na tomto světě je jenom pochopitelné proč se někdy zdá až tak marně ztracená - protože skutečně je. Někdy jednoduše nestíhá jít s dobou a to nejen proto, že tráví většinu svého času v knihovně nebo na schůzkách čarodějek. Svět jde na ní moc rychle. Ještě včera bylo pro ženy povinností nosit šaty a chovat se jako cudná, plachá, no čistá labuť, dnes každý nosí co chce, klidně nemusí nosit vůbec nic a kam jen její ucho doslechne, tam slyší nějaké sprosté slovo i z úst těch dívek, které se zdají být na první pohled nevinné. Někdy jsou však dny, kdy se jí zrovna podaří zachytit se doby a v takových chvílí jí nedělá problém si obarvit vlasy, zauvažovat nad kérkami a obnovit svůj šatník.

​

Minulosť:

​

Je to už dávno, co se tato bytost narodila. Tehdy ještě Rusko bývalo impériem a na každém rohu jste zahlédli nějakého toho šlechtice. Tania byla jedním z nich. Její rodina sice nebyla nejbohatší, ale měla dostatečné jmění na to, aby si žili blaze. Jak už bylo v té době ve zvyku, každá dívka z šlechtické rodiny byla provdána za toho, koho uznali otci a kolikrát byly rodiny už dávno dohodnuté o manželském sňatku mezi dětmi, aby utvrdili vztahy. Tania nebyla výjimkou a už když se narodila, přislíbil ji její otec rodině Vedernikovich, přesněji Alexeiovi, o pět let starším chlapci. Jejich sňatek však nebyl ničím, k čemu byli vysloveně donuceni, dokonce do něj šli i rádi, neb vyrůstali společně a měli k sobě blízko. A když říkám blízko, tak skutečně blízko - Alexei dokonce věděl o její kletbě jelikož jí byl několikrát svědkem a byl tím jediným, kdo jí dokázal uklidnit. Jak už ale sami nejspíš tušíte kam tohle všechno míří, jejich příběh nemá šťastný konec. Aniž by si to oba chtěli přiznat, Tania se živila láskou, kterou jí Alexei dával a společně s ní i jeho životní esencí. Zatímco žena kvetla, muž chřadl a je vůbec zázrak, že to dokázal přežít na tak dlouho, aby viděl zrození všech třech dětí, které společně stvořili. 

To, co však Tania provedla svému manželovi si uvědomila až v tu chvíli, kdy umřel. Byla to pro ni taková rána, až se hlas v její hlavě, který se prvně objevil v jejích 15 a objevoval se potom jenom vzácně, vrátil v plné síle a aby udeřil do čerstvého, proměnil se v jejího zesnulého manžela a začal jí vyčítat jeho smrt. Nebudu přehánět, když vám sem napíšu, že v ten den Succubi přeplo. Démon v ní přebral kontrolu a pustil se do chaosu. Dělal si co chtěl, zabíjel co chtěl. Tania se probrala až když se démon pokusil zabít jedno z jejích dětí. S hrůzou hleděla na své černé, krví ušpiněné ruce s drápy ostrými jako šelma. Žaludek se ji obracel z pachu krve, ale také z pocitu viny. Nemohla zůstat tam, kde chtěla. Byla příliš psychicky labilní a představovala tak hrozbu pro své milované. Rozhodla se proto utéct, nikoliv však daleko. Její srdce jí stále drželo u dětí, které přivedla na svět. Ta za tu dobu, co vyrůstala, věřila, že jejich matka je monstrem a zabila jejich otce. A ačkoliv ji oni nemilovali, ona s láskou sledovala, jak rostou v krásné lidi. Do té doby dokud je nezabila válka či stáří.

Když zmizeli i její děti, nebylo už nic, co by ji drželo v zemi ve které se narodila. Rozhodla se proto odejít a bloudit světem. Na některých místech se usídlila na pár roků, ale jakmile si lidé začali všímat, že nestárne, věděla, že je čas jít dál. O Sceleris City se dozvěděla teprve nedávno, čistou náhodou když četla noviny a když sem dorazila, ihned si našla práci a ubytování. 

​

Popis premeny: 

Když se Tania promění, ať už dobrovolně nebo ne, vypadá jako typická succubi - její jemně růžové vlasy se promění v živé, měsíční stříbro, stejně jako její oči. Ruce však nepokrývají černé skvrny, ale doslova celé zčernají, od konečků prstů až po loket. Tak to má i u nohou, které jsou černé od prstů až po kolena. Všechny končetiny poté zdobí dlouhé, ostré drápy. Na jejím obličeji jsou poté jen černé skvrny v okolí očí, které se táhnou ke spánkům.

​

Ostatné:

​

Přátelství s ní je snadné vytvořit, no nikdy nebude skutečné, neboť dle ní jsou lidské životy moc krátké na to, aby se k někomu nebo něčemu vázala.

​​

Když je silně rozzuřená, či jakkoliv silně negativně ovlivněna, její hlas v hlavě nabere hlas i vzhled nejen jejího manžela, ale i zesnulých dětí.

​

Jediná věc, na kterou si v této době skutečně zvykla je každodenní návštěva kavárny a jednou za 14 dní i salónu, aby si nechala udělat nové nehty.

​

 V současnosti se radši živí strachem a to i v malých "doušcích," kdy vás vyděsí například tím, že na vás vybafne zpoza regálu knih v knihovně.

 

Má heterochromii v očích (modré a hnědé oko).

​