Povaha:

​

Richardova povaha je rozdělena na dva tábory, které na sebe sice úzce navazují, ale na druhou stranu jsou úplně odlišné. Pokud na něj nenarazíte v opravdu špatnou chvíli, většinou máte možnost poznat tu první z nich, co je spíše veselejšího ražení. V takovém případě se dá charakterizovat jako sympatický flegmatik v klidovém režimu, kterého je fakt těžké naštvat nebo urazit. Z řečí mířených proti jeho osobě si nebude dělat hlavu, co se mu však nelíbí, je to, když se někdo pouští do jeho přátel nebo blízkých. Jsou věci, které způsobí to, že se naštve, a tohle bude pravděpodobně jedna z nich, protože si jich zpravidla vždy váží více než sebe. Jako rváč na tom sice není nějak zvlášť dobře, do téhle škatulky se i přes své působení v armádě nikdy nedal zařadit, ale když se na povrch dostane vlk, je mu prakticky všechno jedno, sebeovládání se smrskne jen do bodu, aby neublížil těm, co nechce, a v takovém případě nemá problém upřímně vyhrožovat nebo až útočit. Avšak chvíle, kdy by to došlo až takhle daleko, jsou poměrně vzácné. Ovšem rozhodit ho, to je jiná. Pokud si myslí, že řekne něco špatně, nebo najednou neví, co udělat, začne přešlapovat z nohy na nohu a prohrabovat si rukou vlasy, což je asi nejlepší znak nervozity, jaký u něj můžete vypozorovat. Překvapivě však zvládá být sem tam i provokatér, což se sice projevuje málokdy, ale přece.

​

Jeho druhá strana bývá většinou uzavřená a málokdo o ní ví. Přestože jeho sklony k depresím a alkoholismu jsou na první pohled jasné, jeho téměř žádná sebeúcta už ne. Považuje se za zbabělce, sobce, hajzla, někoho, kdo všechny ve výsledku zklame. Zkrátka vše špatné, na co si vzpomenete. Tohle způsobuje, že pokud se někdy něco stane, všechnu vinu obvykle hodí na sebe, nechá vás, abyste mu to stokrát vyčetli, ještě to celé odkýve a stokrát se také omluví. Přestože názor na sebe samého se nějak zvlášť nemění, deprese přichází pouze jednou za čas a to tehdy, když se na něj věci zkrátka navalí a on už neví, jak se k tomu má postavit nebo čí je to chyba (nakonec to vyjde tak, že jeho, takže mu je ještě hůř). Tohle je také důvod, proč utíká od zodpovědnosti – žije v neustálém strachu, koho zase zklame a kdo to kvůli němu odnese. Povětšinou se ale snaží své vnitřní pocity zakrýt, protože i když sem tam potřebuje upustit páru, aby se vykecal, vždy si připadá nepatřičně. Jak slyší ostatní, nehledě na situaci se mu zdá, že jeho problémy jsou oproti těm jejich drobné roztržky jeho osobnosti.

​

Minulosť:

​

Richard se narodil jako druhorozený syn dne 26. září 1970 v Bostonu bývalému automechanikovi Jamiemu a jeho ženě, učitelce Silvii. Krom nich jeho rodinu tvořil i o tři roky starší bratr Danny a také mladší sestra Alciëlle. Jeho otec byl vlkodlak, matka ne – Richard měl štěstí v neštěstí, že se na něj přenesl otcův gen a on tak podědil vlkodlačí podstatu. Nebyla to jediná vlastnost, kterou od otce získal. Richard se narodil v době, kdy dostal Jamie dovolenou v podobě týdenního propušťáku před tím, než měl odjet bojovat do Vietnamu, takže svého tátu první dva roky znal jen z fotografií. A když se vrátil? Sotva byl stejným člověkem. Válka ho poznamenala vzhledem k tomu, co všechno viděl a co zažil, a nikdy se z toho nevzpamatoval – Richard ho tak za celý život až do jeho smrti o deset let později nikdy nerespektoval vzhledem k tomu, jak se choval a že se sotva dokázal postarat o rodinu, což nutilo především Dannyho, aby dříve dospěl.

Tahle skutečnost ovšem nezabránila tomu, aby se oba bratři sami nerozhodli pro vojenskou dráhu a nevstoupili do Armády Spojených států – z toho prostého důvodu, že se jednalo o rychle vydělané, dobré peníze, kdy si o ně zároveň nemusela dělat finančně starost máma. Ukázalo se, že ani u nich to nebyl příliš dobrý nápad, jen Richardovi se dařilo více než Dannymu, který měl tu smůlu, že si ho našla zbloudilá kulka hned při jeho prvním nasazení ve Válce v Zálivu. Richard už tehdy pochopil, že nejspíš udělal chybu a že tohle není něco, co by ve svém životě chtěl dělat, na druhou stranu v ten moment už nic jiného neznal a zároveň si nedovedl představit, že by z armády odešel. A tak šel, kam mu řekli, někde to bylo horší, někde (o něco a nevýrazně) lepší – za svou nejhorší zkušenost považuje pravděpodobně válku v bývalé Jugoslávii v 90. letech, protože se snad nikde jinde necítil tak zatraceně zbytečný. Když se vrátil zpátky do Států, nějakou dobu jen pil a přemýšlel o své existenci – ale stejně se nakonec znova vrátil bez ohledu na to, jak moc na něj Sylvie naléhala a podotýkala, že se zničí stejně jako jeho otec a bratr. Jediný jeho problém tkvěl v tom, že navzdory věku, co mu měl být, působil mlaději, což se mu jednou povedlo obejít ne zrovna legální cestou, díky níž si na druhé straně Ameriky vytvořil mladší alias. Než to však musel řešit znova, situace se vyřešila za něj – v roce 2020 mu mina v Afghánistánu, sotva pár měsíců před tím, než se americké jednotky stáhly a předaly zemi znova Talibánu, ustřelila nohu. Poté, co se dostatečně zotavil, byl se vší pompou z armády propuštěn. Sylvie byla v této době již dva roky po smrti. Stejně jako většině veteránů, ani Richardovi se nedostalo větší pomoci a on tak v této době spoléhal na přeživší rodinu, tedy Alci, v této době již dávno s vlastní rodinou, aby se nějak vzpamatoval a vrátil do normálního života. To se mu do jisté míry povedlo a alespoň neskončil jako bezdomovec, ale klid nikdy nenašel a během následujících let hodně cestoval – jednak proto, že nějak nedokázal nikde najít svoje místo, jednak proto, že nechtěl dál zatěžovat Alci. Jeho cesty ho před pár týdny přivedly i do dostatečně rušného Sceleris City, kde se po krátké rozvaze rozhodl alespoň na nějakou dobu zakotvit.

​

Popis premeny: 

​

Jeho vlčí podoba není moc podobná té lidské, letmá podoba je snad v očích, které jsou ale navíc trochu poupravené – zelená jeho lidské podoby jde trochu do ústraní od panenek proráží hnědou zlatavé paprsky. Jeho srst je docela dlouhá, huňatá, bílé barvy, ale jak jde dolů k tlapkám, mírně šedne a tlapky jsou pak ocelově šedé. Velikostně taky odpovídá lidskému já, tudíž že je poměrně velký vlk s rozložitým tělem.

​

Ostatné:

​

jeho sestra mu přikázala, že se jí má alespoň jednou za týden ozvat, ať už bude kdekoli, aby věděla, že je živý a zdravý – Richardovi se to zatím daří dodržovat.

​

vzhledem k tomu, že nemá nohu, řídí jen auta s automatickým řazením. Je to snazší než přemítat nad tím, jestli neudělá nějakou chybu.​

​

krom toho, že pije, je taky kuřák – má zkrátka spoustu nedokonalostí.

​

přece jen je vychovaný trochu jinou dobou, takže se snaží navzdory všemu udržet nějaké způsoby – za tohle vděčí především Alci, která si s ním ani po jeho návratu nebrala servítky a když to potřeboval, pořádně mu vyhubovala.