Povaha:

​

Manuela je poměrně nekonfliktní osoba, která se snaží veškeré vyskytnuté problémy řešit s chladnou hlavou, nelibuje si v přehnaném násilí a pokud to jde, snaží se cokoliv vyřešit tou klidnější cestou, ačkoliv ví, že to v jistých případech nejde. Nemá příliš v lásce lovce, párkrát s nimi měla tu čest, a oni mohli na vlastní kůži poznat, čeho je schopná, pokud je zahnaná do kouta, a neví, jak se z něj dostat ven. Škoda, že ti, co jí takto zažili, o tom již nemohou ostatním vyprávět. Stejně tak nemá ráda zvědavé lidi, hlavně v oblasti policie, Manuela je toho názoru, že je každý strůjcem svého osudu, a každý se nějak musí živit; někdo se řídí podle pravidel, další si šlape cestu v nelegální činnosti. Manuela podle pravidel nehraje, má určené vlastní, jejichž porušení netoleruje, ale zákony či pravidla společnosti? Rozhodně od ní nečekejte poslušnost nebo nápravu. Manuelin otec byl kdysi vyhoštěn ze své smečky, a ona se nesnažila najít si tu vlastní, řadí se spíše mezi vlkolaky samotáře, ale sama rozhodně není: je pro ni běžné do svých řad přijímat další vyvržence, kterým nabídne střechu nad hlavou, pozici v její společnosti, a ona od nich naopak požaduje jejich služby a naprostou věrnost.

​

Nikdy nepoznala obyčejný život či snad chudobu, tudíž je jasné, že po něm ani netouží, libuje si ve svém bohatství a hezkých věcech, na kterých si zakládá, a je jedno, zda je to interiér jejího „skromného“ obydlí, nebo pouhé ošacení či šperky, kterými dává ostatním jasně najevo, kam patří. Manuela nedává nic zadarmo, pokud za ní tedy přijdete s čímkoliv, očekávejte, že se za vámi později staví a bude požadovat splátku. Má ráda dobrý alkohol, ale nejvíce si potrpí na kvalitním chutném vínu, a abychom byli přesní, Manuela má slušnou sbírku těch nejlepších lahví vína, a pokud má tu možnost, dopřává si ho alespoň k obědu nebo večeři. Není ten typ, který by se komukoliv podřídil, má svou hrdost a odmalička byla zvyklá si být svým vlastním pánem, a jediný, koho kdy poslechla, byli rodiče, s příchodem dospělosti a osamostatnění tak získala veškerou volnost a svobodu. Nejspíše i proto nevyhledává žádné smečky svého druhu, nedokázala by se přenést přes to, že by před někým měla poslušně sklonit hlavu. A že Manuela opravdu poslušná není. Pokud si něco umane, je opravdu těžké jí to rozmluvit, a pokud jí povíte, aby něco nedělala, je dost pravděpodobné, že udělá přesný opak. Do jisté míry se dá mluvit o tvrdohlavosti, kterou si neuvědomuje, a rozhodně jí nepovažuje za svou vadu na kráse.

​

Pokud něco chce, pak si pro to půjde i přes mrtvoly, ačkoliv ráda volí spíše klidnější přístup s pár zastrašujícími výhružkami, ale pokud nenalezne žádné jiné východisko, je schopna své výhružky naplnit a uskutečnit. Manuela je poměrně majetnická, co je její, je tedy jen a pouze její, a za žádnou cenu na to nesahejte, ať už se jedná o cokoliv. I to je jeden z důvodů, proč jí policie a lovci nejsou po chuti: chtějí jí přece připravit o to, co kdysi vybudoval její otec. Ráda působí naivní, a až hloupý dojem ženy, která vlastně neví, o čem to mluví, libuje si v tom, aby jí druhá strana podcenila, a ona později mohla vyložit všechny karty na stůl. Rozhodně ale hloupá není, a už vůbec jí nechcete za nepřítele, protože i když se vám zdá, že na vás zapomněla, ona v hloubi své mysli skládá plán, jak vás dostat na kolena. Mimo to všechno je ale Manuela poměrně společenská, a pokud na ni nepůsobíte jako naprostý imbecil, je schopná vám věnovat pár minut svého času a vést s vámi nějakou smysluplnou konverzaci.

​

​

Minulosť:

​

 Narodila se sice v Oakwoodu jakožto třetí a nejmladší dítě svých rodičů, ale nevyrůstala na tichém, malebném místě, v milující domácnosti, a její dětství rozhodně nestojí za vzpomínání. Ana-Maria Manuela, zkráceně pouze Many, jak jí rád oslovoval její otec, byla jediné ze tří dětí, které zdědilo vlčí gen, starší bratr se sestrou byli obyčejní lidé, nebylo tedy divu, že se Manuela okamžitě starala oblíbencem svých rodičů, a ti to dávali dost najevo. Rodina Velasco žila v odloučení od ostatních svého druhu, Joaquin Diogo Velasco byl ze své smečky vyhoštěn ještě před narozením prvního dítěte, a jeho družka ho následovala, ale co mu ubývalo na smečce, to si vynahrazoval svým vlivem v podsvětí Sceleris City. Majestátní město, v jehož stínu se pohybovala rodina Velasco, a Manuela, jakožto favorit svých rodičů, byla brzy zaučována v jejich rodinném podniku, a že jí to opravdu šlo. Tehdy byla sice teprve desetileté dítě, ale otec z ní měl radost, a ještě aby ne; byla jeho dcerou, a vše jí šlo od ruky, a Manuela byla šťastná, že je na ni otec pyšný. Na chvíle s otcem vzpomíná ráda, ale jen co nebyl přítomen, byla vystavená svým starším sourozencům, kteří Manuelu neměli zrovna v lásce, a ona se jim dnes nemůže divit. Byli jiní, nezdědili gen svých rodičů, a oni o ně nejevili téměř žádný zájem, a jako děti si to často vybíjeli právě na Manuele. Postupem času se se sourozenci tolik nestýkala, její sestra, coby prvorozená, odešla z domova jako první, a dva roky na to jí následoval i její bratr, a tudíž zcela zmizeli z Manuelinina života. Manuela je po celou dobu jejich odloučení nehledala, přece jen byli lidé, kteří toužili po normálním životě, a ona je nechtěla nutit zůstávat v ústraní a pohybovat se ve stínech Sceleris City.

​

Se sourozenci se setkala teprve až s příchodem smrti svého otce, tehdy dorazili na pohřeb, a Manuela si všimla, že je její sestra jiná; začala za ní jezdit a starala se o její stav, ale Maria-Victoria jí nechtěla ani vidět, a teprve až o nějaký čas později se Manuela dozvěděla, že je její sestra drogově závislá. Překvapená z toho nebyla, její otec si v Scelerisu vybudoval poměrně slušný byznys, který mu vynášel, a díky kterému si Manuela mohla dovolit všechno, po čem jen zatoužila. Manuela se svou sestru pokusila ze závislosti vytáhnout, ale marně; když za ní jednoho dne přijela, našla ji mrtvou, předávkovanou. Nezasáhlo jí to, nepociťovala vůči ní žádný smutek, avšak z prosté slušnosti o její smrti informovala svého staršího bratra, a ten? Vinil z toho právě Manuelu, a jednou vtrhl do jejího domu v Oakwoodu, kde se zrovna nacházela, aby si s ní vyřídil účty. Emmanuel byl dosti opilý, a pouze člověk. Manuela ho zabít nechtěla, ale když jí začal ohrožovat na vlastním životě, prohnala mu kulku hlavou.

​

Manuele tak zůstala pouze matka, která jí vše oznámila, a ta se své jediné dcery zřekla a odstěhovala se do Erinsvillu, a od té doby se neviděly. Manuela se vrátila do Sceleris City, kde se začala naplno věnovat podnikání, které převzala po svém otci, a i když se od samého začátku snažila držet v ústraní a nevyčnívat, už nejednou měla co dočinění nejen se sceleriskou policií, ale také lovci. Manuela ale měla vždy více štěstí než zdravého rozumu, a prozatím se ani jedné ze stran nepodařilo slečnu Velasco chytit.

​

Popis premeny: 

​

Ačkoliv si Manuela ve své lidské podobě musí přilepšovat svou výšku vysokými podpatky, pak takový problém nemá ve své vlčí podobě; že se jedná o ženu, by poznala pouze nadpřirozená stvoření, Manuela jako vlk nemá s velikostí či mohutností problém (i když se stěží dokáže vyrovnat urostlejším mužům jejího druhu). Její srst je tmavá jako samotná noc, černá barva jí za noci poskytuje skvělou kamufláž, ale co rozhodně nedokáže skrýt, jsou její jasně jantarové oči, které za svitu měsíce či slunečních paprsků ještě zesvětlají.

​

​

Ostatné:

​

Její prarodiče kdysi emigrovali z Mexika, jejím mateřským jazykem je tak španělština, ale plynule dokáže mluvit i anglicky a francouzsky. Obstojně by se domluvila italsky.

​

Je jedním (a možná také největším) dodavatelem drog v Sceleris City.

​

Skvěle hraje na klavír, u hudby často vyhledává klid.

​

Nepatří do žádné smečky, naopak si utvořila vlastní společenství sestávající z vyvrženců ostatních smeček. Kromě dalších vlkolaků byste u ní našli i pár kitsune, ale že by s ní byli dobrovolně, se říci nedá. Manuela také nemá příliš v lásce vlkodlaky; vadí jí jejich silný pach.

​

Manuela si u těla často drží svého vlastního seekera (který v podstatě žije ve zlaté kleci), o jeho pravém původu ví jen málokdo, a je to právě on, díky kterému uniká lovcům i policii.